Občanské povolání Dagmar Vaňousové je nepedagogický pracovník ve školství. Jejím hlavním životním posláním je ale pomáhat opuštěným a týraným zvířatům.

U ní doma se potkáte s krásným zrzavým bezocasým kocourem Edou, kterého našla v hrozném stavu žalostně plakat u Obory, králíkem Růženkou, kterého zachránila z pekáče, jejím parťákem Josífkem, který, ačkoli je to králík zakrslý, také málem skončil svoji životní pouť v troubě, pěti slepicemi z projektu Slepice v nouzi, kocourem Járou přehozeným, jako spousta dalších koček, přes plot jejího domu, i pejskem Jakem, kterého zachránila ze spárů feťáků, kteří si z něj udělali kopací míč. A taky bandou ježků.

Eda vypadal, když jsme ho našli, naprosto šíleně. Měl 12 deka, celý se schoval v dlani, hemžil se blechami a červíky, mysleli jsme, že nepřežije. Prokázal ale neuvěřitelnou vůli žít a dneska nám i sobě dělá jen radost. Pak tu s námi bydlí velká paní králíková Růženka a její „manžel“ zakrslý králík Josífek. Kupodivu i Josífka chtěla jeho původní majitelka sníst. Nedávno se mě ptala, jestli se ho nechci zbavit. Asi zase dostala chuť. Pan tu máme 5 slepic ze Slepice v nouzi. To je projekt, který zachraňuje slepice, které jsou už vynošené a skončily by na jatkách. A kocoura Járu, kterého nám jako jednoho z prvních někdo přehodil přes plot. Pořád něco lovil pacičkou jako Jaromír Jágr, tak je to Jára. A nesmím zapomenout na Jakea, křížence Jack Russela s bíglem. Původně patřil feťákům, kteří bydleli nedaleko od nás. Byl úplně zdevastovaný a popálený. Když jsem šla jednou s dcerou okolo, skočil jí do náruče. A už v ní zůstal. Když jsme pak jeho původního páníčka jednou potkali na procházce, znovu do něj kopnul…“ vypráví smutné příběhy zvířat, která díky ní znovu zažívají štěstí, Dagmar Vaňousová a dodává, že by rozhodně zpřísnila tresty za týrání zvířat. Za jejich domnělé prohřešky, za které dostanou často absolutně nepřiměřený trest, totiž často může sám majitel. Třeba když se pejsek vyčůrá doma, protože ho nikdo nevyvenčil. „I náš Jake neměl vůbec žádné návyky. Zpočátku rozkousal spoustu oblečení. Ale nebudu ho za to přece bít. Musím ho to odnaučit. Jsem alergická na lidi, kteří ubližují zvířatům a vybíjí si na nich vztek! Zvíře se neumí bránit. A často by za člověka i položilo život.“

Jake už je v bezpečí a naprosto spokojený a šťastný. Nikdo si z něj už nebude dělat kopací míč. Foto: archiv Dagmar Vaňousové

Kromě téhle smečky už pomohla do dobrých rukou dalším deseti kočkám, které jí někdo přehodil přes plot. A pořád přibývají. Na vlastní náklady je vypiplá, nechá vykastrovat a pošle dál. K ní domů už by se totiž nevešly. Kastrace se ale dá provádět až v roce věku zvířete. Do té doby bydlí u Dagmar. Ta pak bedlivě sleduje, jak se jim u nových majitelů daří.

Všem kočkám, které Dagmar někdo přehodil přes plot, se dostalo láskyplné péče. Na vlastní náklady je nechala vykastrovat a s těžkým srdcem poslala dál k dalším dobrým lidem. Její dům bohužel není nafukovací. Foto: archiv Dagmar Vaňousové

Dagmar často navštěvují kamarádky s malými dětmi. Když viděla, jak se se zvířátky mazlí a mají chuť se o ně starat, inspirovalo ji to k zajímavému plánu.

Ráda by ve spolupráci s městem v budoucnu zřídila buďto v rámci některé ze základních škol – v případě, že škola bude mít k dispozici odpovídající zázemí – nebo například v rámci technických služeb (jako funguje například útulek v Lazci) dočasný azyl pro zvířata opuštěná i na chvilku odložená.

Chtěla by tak pomoct nejen zvířatům samotným, ale třeba i důchodcům, kteří potřebují jít do nemocnice a jejich mazlíčka jim nemá kdo pohlídat, nebo klidně i mladým lidem, kteří si ho nemohou vzít s sebou na dovolenou. Tato aktivita by mohla být ku prospěchu právě hlavně dětem. Se zvířátky by se totiž mohly nejen mazlit a najít si k nim vztah, ale i se o ně naučit starat. A navíc by si měly o čem povídat, místo zírání do mobilů.

Chtěla bych, aby žily tím, že pomáhají o zvířátka pečovat, aby se pro to nadchly, ale aby zároveň pochopily, že zvířátko znamená i povinnosti. Všechna zvířátka by před vstupem do azylu prošla veterinárním vyšetřením,“ vysvětluje Dagmar Vaňousová.

Co si o podobném nápadu myslíte vy? Pište nám do komentářů na Facebooku.

Reklama: