Město před nedávnem oznámilo svůj dlouho očekávaný záměr pronajmout Junior klub. Má ale podmínku. Vlastně hned několik. Nový provozovatel musí minimálně 3x týdně v klubu pořádat nějakou kulturní, společenskou, přednáškovou nebo obdobnou akci, z toho minimálně jednou o víkendu. Zároveň bude provozovat rychlé občerstvení na venkovní terase. S podmínkou, že v letních měsících musí být otevřeno každý den od 10 do 22 hodin. Budoucí provozovatel, který zaplatí za pronájem minimálně 545 000 korun ročně, vzejde z výběrového řízení konaného obálkovou metodou. Uzávěrka přihlášek je 1. října. Ostrý start je pak plánován na letošní listopad.

O tom, jak to s příbramskou klubovou scénou momentálně vypadá a na co by si nový provozovatel měl dát pozor, jsme si povídali s člověkem, který dlouhá léta pracuje s mladými příbramskými hudebníky a zlatou éru Junioru pamatuje zevnitř – Bohuslavem (Filipem) Burdou.

Co je podle Vás největší bolestí mladých Příbramáků?

„Zásadním problémem je, že o mládeži dnes vůbec nikdo nemluví. Maximálně se mluví o chodnících a bezbariérových vstupech, ale o tom, že mladí nemají kluby, ne. Přitom místa, kde by se mladí lidé mohli kulturně vyžívat – kluby, které by řídili erudovaní a kulturně a hudebně vzdělaní lidé a ne ti, kteří jen nalévají – Příbrami bytostně chybí.

Podobným aktivitám ale musí být pomáháno z vyšších instancí, protože kultura jako taková je a vždycky byla prodělečná (pokud se nejedná o zábavu pro masy) a když nebude sponzorována, bude živořit. V dřívějších dobách podporovala umění a kulturu šlechta, dnes by to mělo být město. To by se mělo programově zasadit o to, aby měli místní mladí lidé kam chodit a mohli kulturně žít. Koncerty pěveckých hvězd z konce totality, které v Příbrami poslední dobou často vystupují, nenahradí klubovou atmosféru, nenahradí tu bezprostřednost a blízkost muzikanta a posluchače na menší klubové scéně. Klubová muzika je prostě mezera v kulturní nabídce v Příbrami.“

Co si myslíte o koncepci, že by Junior fungoval jako multidisciplinární scéna, kam by přes den mohly chodit děti z mateřských školek a důchodci a večer by se změnil v noční klub?

„Junior si postavili svazáci sami za pomoci města a uranových dolů. Takže je to mládežnická budova jako taková, vybudovaná v akci „Zet“. A mládeži patřila vždycky. Byl tam ale zároveň erudovaný vedoucí – vzdělaný člověk, znalý oblasti živé klubové muziky, který dělal program klubu. Tam se navíc třeba četly knihy, promítaly filmy, dělaly diskuze s autory…“

Junior byl vždy nepostradatelným příbramským fenoménem. Svoji zlatou éru zažíval, když fungoval jako příspěvková organizace města. Své knihy tu podepisoval například i Bohumil Hrabal. Zdroj: archiv Jitky Novotné
Hrálo se tu ale i divadlo pro děti. Uvnitř i venku. Zdroj: archiv Jitky Novotné

Takže by tu kulturní „kočkopes“ klidně zase mohl fungovat?

„Záleží samozřejmě na tom, kdo Junior povede. Všechno je o lidech. Jakýkoli „zákon“ má navíc smysl jedině tehdy, když ho lidi akceptují a ten, kdo ho realizuje, ho realizuje rozumně. A netuneluje samozřejmě. Záleží na tom, kdo to bude řídit, jestli bude dostatečně erudovaný a jestli nebude chtít jen vydělávat. Protože práce s mládeží rozhodně není o kšeftu. Dnešní kluby,  jsou z drtivé většiny postavené na prodeji alkoholu – na prostém chlastání mladých lidí, což je šílené.

Ať tam je centrum, které bude zároveň sloužit maminkám s dětmi, důchodcům a sportovcům, ale ať to není jen o byznysu, ať je to o klubové činnosti – organizování akcí od čtení knih až po debaty. Skončily např. nedělní čaje a podobné oblíbené produkce živé hudby. Kde se, proboha, ti lidé mají seznamovat, kde si můžou kluci zahrát před holkama se svojí kapelou?“

Vystupoval tu třeba i Jarek Nohavica. Tohle pak napsal do zdejší kroniky. Zdroj: archiv Jitky Novotné
Nebo třeba Svěrák s Uhlířem. Zdroj: archiv Jitky Novotné
„Plakáty“ zvoucí na kapely byly namalované přímo na zeď. Zdroj: archiv Jitky Novotné
Probíhala tu i osvětová činnost. Ať už se týkala AIDS nebo třeba drog. Koncerty často střídaly přednášky a výstavy. Zdroj: archiv Jitky Novotné

 

Je něco, co byste „novému“ Junioru vytknul?

„Je moc dobře, že se to konečně začalo pořádně opravovat. A je logické, že se vymýšlí nápady, jak zhodnotit tu budovu, do které se investuje, že se hledá i jiné uplatnění. Zarazila mě jen jedna věc. Myslel jsem si, že se zároveň zvětší kapacita. Protože, když se ten klub zmodernizuje, tak tam lidi budou chtít chodit – do nové opravené, čisté budovy, kde to nepáchne chlastem vylitým na koberce. Předpokládal jsem, že se to zvětší o zastřešenou terasu, že lidi, kteří nechtějí být v kraválu v hlavním sále, budou sedět v té terase, kterou by stačilo jenom obezdít a dát tam okna. Oni ale zrušili střechu a vchod z terasy, takže se to defakto zmenší. Což je špatně.

Příbramáci totiž vždycky rádi chodili do klubů s kvalitním programem. Momentálně ale jaksi mají jen malokapacitní Barovku v kulturáku a stísněný bývalý Motorbar (Za 5 Dvanáct). Tím to v podstatě hasne. Město by mělo podporovat návrat klubové kultury, která má v Příbrami velkou tradici. Rekonstrukce Junioru je první krok, ale musí následovat další a to je přímá partnerská a ekonomická podpora. Takováto investice se vrátí jak Příbramákům, tak i jejich dětem.“

Bohuslav (Filip) Burda

Budoucnost příbramské kultury je v mládeži!

Do Příbrami se bývalý šéfdirigent Big Bandu a dlouholetý učitel na ZUŠ A. Dvořáka dostal v roce 1971 rozkazem po absolutoriu na vojenské konzervatoři. Nejprve působil v Posádkové hudbě Příbram, ve které strávil celkem 21 let. Po pěti letech spoluzaložil s Pavlem Eliášem a Miroslavem Přibylem dnes už legendární Big Band Příbram. 11 let v něm pak pod vedením Pavla Eliáše předváděl fenomenální výkony na první altsaxofon. Po tragickém skonu tehdejšího šéfdirigenta převzal na přání jeho rodiny štafetu. Z dirigentského stupínku rozdával jazzovou radost Příbramákům krásně dlouhých 13 let. Po smrti dalšího ze zakládajících členů z něj sestoupil mezi příbramskou mládež, kde to rozjel znovu.  V roce 2004 dovedl své studenty s jazzrockovou kapelou Ladies and Gentlemen k vítězství v celorepublikové soutěži školních kapel. Patřili mezi ně například Jakub Ročňák nebo Zdeněk Melín – chvalně známí členové kapely Origami. Po deseti letech vykrystalizovali na příbramské hudební škole další obrovští talenti. Pod stejným názvem jako jejich úspěšní předchůdci loni vyhráli krajské kolo a v celorepublikovém klání skončili druzí. Svou poslední notu ještě ale zdaleka nezahráli. Práce s mládeží je sice momentálně gró Bohuslava Burdy, ale rád spolupracuje i s odrostlejšími muzikanty. Mezitím dlouhá léta působil mimo jiné jako muzikant v divadelních představeních příbramského divadla a v místních kapelách jako např. Nemo Band (s Petrem Vašinou a Jiřím Hejnicem) a Vous Band (s Mikulášem Peštou).

 

 

Reklama: