František Stoklasa, jeden z nejaktivnějších Příbramáků vůbec, by si mohl užívat zaslouženého odpočinku. Místo toho pomáhá, kde může. Jako předseda osadního výboru Březové Hory vyjednává lepší podmínky pro Březohoráky, jako předseda Auto klubu Příbram učí děti dopravní výchovu na dopravním hřišti a jako dobrovolný hasič bojuje s živly. Spolu s kolegy ze Sboru dobrovolných hasičů Březové Hory pomáhal v pátek 17. srpna hasit ničivý požár výrobní haly společnosti Ravak. Celý zásah, který ale provázely i pozitivní a chvílemi svým způsobem až úsměvné momenty, vám zprostředkujeme jeho očima.

František Stoklasa Zdroj: hasici.brezove-hory.cz

František Stoklasa zastává u březohorských hasičů funkci řidič – strojník. Každý z jednotky statečných “dobráků“ je primárně hasičem, někteří z nich jsou navíc specialisté. Strojník ovládá a řídí „mašiny“. Bez něj by hasiči nevyjeli a neměli vodu. František Stoklasa vzpomíná na osudný den, kdy se nad městem objevil obří sloup černého dýmu a plameny začaly hladově olizovat výrobní halu Ravaku:

Požár byl vyhlášen po 18. hodině. Výjezd byl pro dvě výjezdová vozidla – Tatru, do které se vejdou čtyři lidé a má hodně vody a vozidlo MAN, to pojme lidí šest. Tatra odjela, my čekali, až se sejde posádka a vyjeli do 10 minut, což je naše časová hranice. Všichni vjížděli do areálu hlavní branou, velitel vozu proto rozhodl, že pojedeme zadní branou, abychom byli nápomocni i někde jinde. Sem jsme přijeli jako první jednotka.

Aktivní paní vrátná

Když jsme k bráně přijeli, zjistili jsme, že tam je paní vrátná, která stoprocentně plní svoji úlohu. Stála tam v pozoru, závoru dole, ani nám neukázala kudy k požáru. Po najetí k závoře nám ji ale ochotně zvedla a zapsala si registrační číslo vozidla, asi kdybychom tam jeli náhodou páchat nějakou neplechu. Když jsme přijeli do zadního traktu haly, i zde už byl požár vidět, právě se rozhoříval. Rozvinuli jsme dva proudy a začali hasit. A nastal první problém. Neměli jsme žádné vozidlo, které by nám dodávalo vodu. Cisterna MAN má jen 3200 litrů vody. Jedna proudnice vystříká cca 300 litrů za minutu a my jsme měli dvě. Jeden z hasičů šel tedy ohledat okolí a našel hydrant. To nás zpočátku zachránilo. Ale protože ho používali i ostatní, voda i v něm brzy došla.

Záchrana za 5 minut 12

Už se vědělo, že se jedná o požár obrovského rozsahu a postupně začaly najíždět hasičské sbory z Trhových Dušník, Rožmitálu, Obecnice, Jinců, atd. V prvopočátku jsme tam byli ale sami. Několikrát jsme urgovali, aby nám někdo začal poskytovat vodu. Dostali jsme záchranu od SDH z Rožmitálu pod Třemšínem a vzápětí dorazila jednotka z Hořovic – ti nás zásobovali vodou a mohli jsme pokračovat v hašení. Hasili jsme sklad s plastovými nádobami, kde byly umístěné hmoty typu pryskyřice a podobně. Ty se roztekly a pryskyřice začala vytékat ven. Před očima nám najednou vyšlehly plameny vysoko vzhůru – přirovnávali jsme to k obrovským čarodějnicím. Venku byly totiž naskládané palety a ty okamžitě vzplály, jako když zapálíte čarodějnice. „Hořící láva“ v podobě tekoucí pryskyřice tekla ale dál podél haly a směřovala k hlavní trafostanici. Dostali jsme rozkaz, že ji musíme za každou cenu uchránit. Natáhli jsme proudnice na druhou stranu a katastrofu se nám podařilo odvrátit. Láva se nakonec od trafa zastavila zhruba 5 metrů, to už začaly hořet kabely.

Pomocné sbory k mám natáhly dálkovou dopravu vody z požární nádrže – každá větší fabrika je na podobné situace připravena a má svoji požární nádrž. Takže se jezdilo pro vodu k požární nádrži v zadní části areálu. Hadice, kterou se voda z nádrže vedla k nám, navíc praskla a byli jsme zase bez vody. Byli jsme tak závislí na vozidlech, která nám vodu přivážela. Jenomže nádrž má určitou kapacitu vody a tak se stalo, že jsme veškerou vodu spotřebovali. Mezitím se hledaly i náhradní zdroje (jezdilo se třeba na Balonku) a poskytli nám vodu z teplárny – krásně černou.

Ohrožené byly pochopitelně i haly okolo. Někdo přímo hasil plameny vodou smíchanou s pěnou a různými smáčedly, protože na vodu pryskyřice vůbec nereagovala. Každá cisterna má kromě nádrže s vodou i nádrž na pěnu, která se přidává do vody. Udělá to takový povrch, který zamezí přístupu kyslíku a oheň by se neměl dál rozhořet. Ale když jde o plasty a pryskyřici, která má jiný bod vzplanutí, stalo se nám na více místech, že plameny i přesto pěnu prohořely. Další proudy vody uchraňovaly sousední budovy které již olizovaly plameny, skrápěly je, aby oheň nepřeskočil a nedošlo k daleko větší škodě.

Aktivní paní vrátná znovu na scéně

Následně došlo k vypnutí elektřiny. A nastala svým způsobem komická situace, kdy paní vrátná opět dělala svou práci na sto procent a za každým vozidlem zavřela bránu (aby do objektu nevjížděla nezvaná osobní vozidla). Když došlo k vypnutí elektřiny, závory zůstaly dole. Požár jsme měli už pod kontrolou, bylo to asi kolem 21. hodiny, nikdo neměl čas sledovat, kolik je. Vozidla odjela, ale už se nevrátila. Znovu docházela voda.

Udělali škodu, ale zabránili škodě nesrovnatelně větší

Cisterny s vodou stály před závorou. Každopádně závory, které zůstaly zablokované dole bylo potřeba ulomit. Byly hliníkové, takže to šlo celkem snadno. Sice jsme udělali Ravaku škodu, ale oproti tomu jsme jim uchránili trafo. Kdyby trafostanice chytla, Ravak by nejspíš nemohl vůbec jet dál.

Začali nám vozit vodu z teplárny. Krásné černé kafe. Zřejmě ji používají k splachování a čištění prostor, nejspíš tedy byla promíchaná s popílkem. Dělali jsme si legraci z toho, že tam ještě dáváme aktivní uhlí, aby to hořelo lépe. I v reflektorech, kterými jsme svítili na halu byla vidět úplně černá voda prýštící z hadic. Všechny cisterny byly potom znečištěné kalem z černé vody, museli jsme je zevnitř vyčistit.

MAN byl odvolán v 5 hodin ráno a Tatra tam zůstávala až do 17. hodiny odpoledne druhého dne. Ale v sobotu večer už byl další výjezd, protože se ohniska znovu rozhořela. Po chvilkovém odpočinku jsme v neděli večer měli pro změnu devadesátiminutový výjezd do lesa u Marily. Až v pondělí jsme měli čas dát techniku trochu dohromady.

Nebezpečí na každém kroku

Třešničkou na dortu“ byly propanbutanové láhve, které neustále bouchaly a střílely okolo. Mezi hlavním požářištěm a skladem byla i garáž pro vysokozdvižný vozík, který jezdí na propanbutanovou láhev a byly tam uskladněny ještě i další. Hasiči ale o tom věděli, hasili při zemi, přizpůsobili se. To vím ale jen z vyprávění. My jsme s ohněm bojovali z druhé strany – proti rozšiřujícímu se požáru.

Kolik vody se vystříkalo celkem?

Jedna proudnice, když bude minutu stříkat plným proudem, vystříká, minimálně zhruba 300 litrů vody. Těch proudů tam bylo víc než 10. Za minutu se tak vystříkalo 3 000 litrů vody. Za hodinu to je 180 000 litrů vody. Asi si umíte představit, kolik vody celkem bylo potřeba. Po půlnoci se to dostalo pod kontrolu. Od 19 hodin do té doby to ale jelo nepřetržitě. Kam zmizela ta voda? Voda se okamžitě vypařuje, pára odejde velmi rychle. Kromě pěny, která spolu s pryskyřicí udělala pro nás poměrně škodlivou směs, se prakticky všechna voda odpařila.

Foto: L. K.

Škodu utrpěli i hasiči

Vzhledem k tomu, že se ze směsi pěny a pryskyřice stala taková kašovitá hmota, do které hasiči museli vstoupit, byli pak tak 25 cm od země olepení touto hmotou. Všemi možnými způsoby jsme se to pokoušeli sundat, ale čtvery speciální boty a kalhoty jsou na odpis. Techniku, dýchací přístroje apod. jsme umyli acetonovým ředidlem. Škoda na objektu je přes 50 milionů (plus ulomená závora), ale jednonásobně jsme uchránili majetek. Kdyby to přeskočilo na další haly, mohl oheň hořet dál.

Jako když hoří pneumatiky

Za moji hasičskou kariéru to byl vůbec největší požár objektu. Hasili jsme louku nebo třeba dopadovou plochu v Brdech kde byl také vyhlášen 3. stupeň a jezdili nám pomoct z Berounska. Ale když hoří prostor, jdete proti větru a dokážete to nějakým způsobem regulovat. Když hoří objekt s vysoce hořlavými a vznětlivými látkami, navíc s propanbutanovými láhvemi, nevíte, co vám to kdy udělá, a když to dohasíte, chytne to znovu. Což samozřejmě hrozí i u lesních požárů.

Lidé, kteří to pozorovali, to srovnávali s požárem na Svaté Hoře v roce 1978. Tady to byl hutný, černý kouř. Něco jako když hoří pneumatiky. Kdo hasil musel hasit s dýchací technikou. Ostatní ji ale mít nemuseli. Bylo ale pořád cítit ve vzduchu cosi jako ředidlo. Chemická laboratoř nakonec neshledala kouř zdraví škodlivým pro obyvatelstvo.

Důležité ale je, že s ohněm – na rozdíl od vody nebo větru – pořád můžete bojovat . A musíte vyhrát,“ dodává František Stoklasa.