Ředitel 5. Základní školy v Příbrami Jaroslav Kopecký.

Začal nový školník rok a brány školní zařízení přivítaly nové i staré žáky. Během prázdnin se jednotlivé školy na tento den pečlivě připravovaly. Co všechno čeká děti v ZŠ 28. října v Příbrami, to nám prozradil její ředitel Mgr. Jaroslav Kopecký.

Co nového vás v letošním školním roce čeká?

Neustále expandujeme, protože o školu je velký zájem a každý rok nám přibývají děti. A to přes to, že poměrně dost dětí odchází na víceletá gymnázia. Ročně přichází kolem stovky dětí, takže se v současné době pohybujeme kolem 670 žáků.

Máte pro takový počet dětí dostatek prostoru?

Ještě letos to zvládneme, ale je to už hranice, kdy se do budovy školy vejdeme. Kapacita školy je sice 800 míst, ale ta byla stanovená někdy v letech 1994 až 1996 a v té době nebyly vůbec žádné speciální učebny pro výpočetní techniku, hudební a výtvarnou výchovu, fyziky nebo pro výuku jazyků. Na jejich výuku se musí třídy dělit a my v současné době vyučujeme angličtinu, němčinu, francouzštinu a ruštinu. Všechny tyto prostory pro speciální učebny se tehdy také započítávaly jako kmenové třídy. V současné době jsme i z těchto speciálních učeben musely udělat normální třídy, abychom měli děti kam dát. Chybí nám také školní družina, která by byla samostatná. I její prostory jsme musely použít jako kmenové třídy a její existenci v současné době jí suplují třídy. To ovšem pro děti není příliš vhodné, protože dopoledne se učí ve třídě, dojdou si na oběd a pak se vrací zpátky do třídy jako do družiny.

Jak se k narůstající kapacitě školy staví její zřizovatel město Příbram?

Město se k tomu postavilo pozitivně, tedy především pan starosta Vařeka a pan místostarosta Švenda, protože jsme objevili možnost získat dotaci na rozšíření prostor školy, nikoli ovšem na zvýšení její kapacity. Připravujeme rozšíření výuky o přírodovědné předměty a to tak, že plánujeme vybudovaní speciálních učeben pro tyto předměty společně s několika jazykovými učebnami v půdních prostorách školy, kterou jsou nyní nevyužité. Vzniknout by v rámci tohoto projektu měla také učebna informatiky. V současné době spolupracujeme také s Centrem robotiky v Plzni a velice rádi bychom pro žáky připravili v nejbližší době možnost výuky robotiky.

Po předloňském pobodání studenta ve Žďáru nad Sázavou se mluvilo o zvýšení bezpečnosti škol, jak jste se s tímto problémem vypořádali?

Můj názor je takový, že jakési kamery nic nevyřeší. Čipy také ne. Důvod je prostý, do školy přichází v době mezi 7:40 až 7:55 650 dětí, dovedete si představit, že by procházely nějakým zařízením na čtení čipů? Já tedy ne. Co vyřeší kamera? To že se někdo bude dívat na to, jak někdo někde ve škole někoho bodá? Takže my jsme to vyřešili jinak. Po domluvě s vedením města jsme hned za vrátnicí se stálou službou nechali postavit další dveře, kterými služba pustí návštěvníka školy až po tom, co se řádně zapíše kam a za kým jde. Když se odmítne identifikovat, tak ho prostě do budovy nepustíme. Zatím nám to bezvadně funguje.

Jak na tuto službu reagovali rodiče?

Rodiče jsou nadšeni, ne až tak ráno, ale odpoledne, protože vychovatelky ze školní družiny se, pokud to počasí dovolí, snaží chodit s dětmi často ven, a když si pak pro děti přijdou rodiče, služba jim sdělí, kde zrovna děti jsou. Rád bych i rodiče pochválil, že čekají, až ve tři čtvrtě na dvanáct otevřeme, nikdo se nedomáhá dřívějšího vstupu, ale počkají před školou, až otevřeme.

Často jsou školám vytýkané školní bufety s nevhodným sortimentem pro děti, jak je to u vás?

Když jsem v roce 2012 nastoupil do školy, tak rodiče měli velké výhrady k sortimentu, který se prodával ve školním bufetu. Proto jsme se s rodiči sešli a společně se domluvili, co se v něm bude prodávat. Máme denně čerstvé pečivo, jsme zapojeni do programů Mléko do škol a Ovoce do škol a úplně jsme odbourali prodej nejrůznějších pizza rohlíků, brambůrek, sladkých limonád a dalšího. Z chodeb zmizely i prodejní automaty na nejrůznější koly a podobně. Oni si to sice stejně mohou koupit někde cestou do školy, ale tady ve škole jsme to omezili.

Jak se to omezení dívají děti?

Zvykly si.

Končí prázdniny, jak jste je trávil?

Úžasně. První týden jsem byl s vnoučaty, se svými třemi kluky, na kole na Lipně. Pak jsme s partou motorkářů, bez žen, odjeli do Itálie, no pak už jsem tady velice intenzivně komunikoval s projekční firmou, co nám připravuje tu půdní vestavbu. Ale mě to baví, vytvořit učitelům i dětem lepší podmínky, a i při  tom si čas na tu relaxaci najdu.

Reklama: